Vladimír Votřel – když ani nemoc nezastaví člověka, který chce žít naplno

Když bylo Vladimíru Votřelovi osmnáct let, dozvěděl se diagnózu, která mnoha lidem převrátí život naruby – roztroušená skleróza. Postupně začal přicházet o jistotu pohybu, zhoršovala se rovnováha a běžné činnosti vyžadovaly stále větší úsilí. Sporty, které měl rád, přestávaly být bezpečné a jízda na kole se stávala rizikem.

Místo rezignace ale začal hledat jinou cestu. A našel ji tam, kde by ji možná nečekal – v sedle koně.

Paradrezura se pro něj stala nejen sportem, ale také způsobem, jak znovu získat kontrolu nad vlastním tělem, psychickou sílu a radost z pohybu. Když poprvé usedl na koně, popisoval to jako „lásku na první pohled“.

Postupně se vypracoval mezi nejlepší české paradrezurní jezdce. Získal titul mistra České republiky, reprezentoval Českou republiku na mistrovství Evropy a jeho cesta vyvrcholila účastí na paralympijských hrách v Paříži 2024, kam se dostal jako jeden z mála jezdců na divokou kartu. Už samotná nominace byla obrovským úspěchem a v silné světové konkurenci nakonec obsadil 20. místo.

Na paralympiádě startoval se svým koněm Ruby Beatle, kterému říká jednoduše „Brouk“. Jejich vztah není jen o sportu. Je o důvěře, souhře a každodenní práci. Vladimír často říká, že v paradrezuře nestačí růst pouze jezdce — společně musí růst člověk i kůň.

Kromě sportu pracuje v záchranné stanici pro ohrožená zvířata v Pavlově u Ledče nad Sázavou. Denně vyráží po Vysočině za nemocnými a zraněnými zvířaty, kterým pomáhá vrátit šanci na život. Druhou velkou vášní je pro něj hudba — po celé republice vystupuje jako DJ FrenKk.

S neurostimulací WalkAide se poprvé setkal na závodech, kde viděl jiného jezdce používat funkční elektrostimulaci při chůzi. Rozdíl v pohybu byl podle něj okamžitě viditelný. Už tehdy ho napadlo, že by podobná technologie mohla pomoci i jemu. Po návratu se začal o neurostimulaci více zajímat a v nemocnici dostal doporučení právě na tým WalkAide.

Dnes používá neurostimulaci oboustranně a říká, že mu pomáhá zvládat nejen běžnou chůzi, ale i velmi aktivní životní tempo.

„I přes oboustranné postižení mi neurostimulace WalkAide pomáhá zvládat práci, běžný život i sport. Díky lepšímu zvedání špiček chodím jistěji a s menší námahou i více než 10 hodin denně. Přístroje mi pomáhají zůstat aktivní, pracovat a věnovat se i paradrezuře na vrcholové úrovni.“

Příběh Vladimíra Votřela ukazuje, že moderní neurorehabilitační technologie nejsou jen o samotném kroku. Mohou člověku pomoci zůstat aktivní, samostatný a pokračovat v životě, který má rád — i když mu neurologické onemocnění postaví do cesty překážky.